Alena Wagnerová

Dvojitá kaple je autorčiným vyznáním, rozhovorem mocností její duše. Bytostná krize, již čtenář většinou také zažil a byl v ní také tak jedinečně sám, se odehrává v iluzívním prostoru rodinného domu, v představě viděného jako průřez dvojitou kaplí v Cáchách. Odvaha vstoupit na cestu poznání svých nejbližších a skrz ně i sebe samé, poznání neúprosného a zraňujícího, přináší však nakonec očištění a vztyčuje klenbu smíření.

Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová zachytila v prvních Odsunutých vzpomínkách (PROSTOR 1993) zkušenost jedné generace sudetských Němců s odsunem a údělem vyhnance v poválečném Německu - zkušenost těch, kteří v době války byli dětmi. Nyní se obrací ke stejné generaci českých obětí zla druhé světové války: ke zpovědím lidí, kteří byli hned po mnichovském diktátu vyhnáni jako první ze svých domovů v pohraničí tehdejšího Československa.

Spisovatelka a publicistka Alena Wagnerová zachytila v prvních Odsunutých vzpomínkách zkušenost jedné generace sudetských Němců s odsunem a údělem vyhnance v poválečném Německu - zkušenost těch, kteří v době války byli dětmi. Nevtíravá působivost knihy je dána mimo jiné tím, že Wagnerová ve svých rozhovorech především citlivě naslouchá životním příběhům druhých lidí.

Kniha obohacuje obsáhlou kafkovskou literaturu o zcela nový pohled: v centru pozornosti nestojí jako obvykle spisovatel sám, ale členové jeho rodiny, rodiče Hermann a Julie Kafkovi, jeho tři sestry i další příbuzní.