Katalog titulů

Román Paula Austera z roku 2006 je zvláštní, tajuplná próza. Hlavni hrdina pan Blank se probouzí v poloprázdné místnosti, neví, kdo je, ani to, proč je zde. Vše se odehrává v uzavřeném prostoru, do něhož sice z vnějšího světa postupem času vstupuji různé osoby a jejich ne zcela dořečené příběhy, avšak zdá se, že tyto návštěvy spíše ještě prohlubují uzavřenost světa, v němž se pan Blank nevysvětlitelně ocitl a ve kterém to jediné, čím si může být jist, je pocit viny, jehož příčinu nezná...

Po srpnové invazi roku 1968 se Švýcarsko stalo útočištěm pro mnoho zoufalých Čechů. Někteří tu našli nový trvalý domov, jiní se časem vydali dál. Studentky Literární akademie Josefa Škvoreckého zpracovaly příběhy jedenácti českých rodáků, které si „stará vlast“ znovu přitáhla.

Soubor povídek, které na sebe volně navazují, je částečně inspirován rodinnými příběhy autora, zejména vyprávěním jeho babičky pocházející z předválečných Sudet. Jejich hrdiny a hrdinkami jsou obyčejní lidé z meziválečných a válečných Sudet, jejichž národní identita v prostředí česko-německého soužití, národnostních a politických konfliktů zpravidla není jednoznačně vymezena.

Skladem: 5 ks

Rakouský spisovatel a esejista Jean Améry (1912–1978) je u nás známý svým souborem úvah Bez viny a bez trestu (1999), které se mj. věnují tématu mučení a zachycují jeho zkušenost z holocaustu, dále románem-esejem Karel Bovary, venkovský lékař (2007) a naposledy svým esejem O stárnutí (2008).

Gilles Lipovetsky, známý esejista a sociální myslitel, ukazuje na fenoménu módy, v čem se dnešní západní společnost radikálně liší od předchozích i ostatních kultur a jakým způsobem přelétavost a pomíjivost ovlivňuje myšlení a chování velkých společenství. Na konkrétních příkladech dokládá souvislosti mezi módou, konzumní společností, reklamou, kulturou, masmédii, změnami ideologickými i sociálními. Sleduje rozpad měšťanského estetického ideálu a zároveň proměnu módy v gesto individua vůči bezprostřednímu okolí.

Vzpomínky Jaroslavy Skleničkové zachycují životní příběh jedné z lidických rodaček, do jejichž osudu nanejvýš krutým způsobem zasáhly dějiny v podobě vyhlazení Lidic. 

Patnáctiletá židovská dívka z Prahy si za čala psát deník koncem listopadu 1939 a pokračovala až do prosince roku 1940. Před nástupem celé rodiny do transportu v roce 1942 se podařilo deník ukrýt u známých. Eva Rodenová přežila Osvětim i Bergen- Belsen a k deníku se ještě krátce vrátila po návratu domů v roce 1945.

Skladem: 1 ks

Román Mýcení z roku 1984 je autobiografickým příběhem a zároveň autorovým stanoviskem k otázkám umělecké tvorby. Rámec vyprávění je jednoduchý. Vypravěč se účastní „umělecké večeře“ na počest předního herce Dvorního divadla. Z ušáku v ústraní pozoruje dění a zároveň se před jeho vnitřním zrakem odvíjí příběh mrtvé přítelkyně.

Ve své první práci z oblasti dějin mezinárodní politiky se Kissinger zabývá diplomatickou historií Evropy od porážky Napoleona v Rusku přes sérii mezinárodních kongresů v letech 1814-1822 až po protiturecké povstání v Řecku 1822, které definitivně ukončilo již několik let slábnoucí britskou participaci na evropské politice.

Lubomír Kubík zachycuje románovou formou životní osudy, a především tvorbu a publicistickou činnost Jaroslava Foglara, a to zejména ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století. Jaroslav Foglar v polovině třicátých let konečně prorazil se svými romány a některé se doslova hluboce zapsaly do národní kultury, povědomí a jazyka („lovit bobříky…).

Kniha předního českého historika v oboru současných dějin obsahuje historickou analýzu revolučního dění na sklonku roku 1989 (1. díl), na kterou bezprostředně navazuje rozbor přechodného období od ledna do parlamentních voleb v červnu 1990 (2. díl).

Další svazek souborného vydání literárního díla jedné z nejvýznamnější českých spisovatelek minulého století zahrnuje jedinou, poslední básnickou sbírku, která vznikala od počátku sedmdesátých let 20. století až do autorčiny smrti v únoru 1983. 

„Dnes ráno začínám psát tento deník, abych jednou věděla, co jsem dělala za války,“ poznamenala si sedmnáctiletá Vlasta Čepková 16. června 1942. Dívka ze zámožné rodiny se tehdy po několika letech znovu octla na statku, na němž až do roku 1939, kdy odtud byla její matka vyhoštěna, vyrůstala (dobu těsně po Mnichovu zachytila v několika deníkových záznamech z podzimu 1938). Vrací se tedy do míst, která jsou jí dobře známá a kde prožila i celou sudetskou krizi včetně změny nálady tamního německého obyvatelstva. A vrací se vlastně v trojí roli: jako Češka, jako bývalá „zámecká“ slečna a jako totálně nasazená příslušnice protektorátu.