Připravujeme

Když Donald Trump vyhrál volby, mnoho z nás si položilo otázku, o níž jsme si nikdy nemysleli, že si ji budeme klást: Je naše demokracie v ohrožení? Steven Levitsky a Daniel Ziblatt, profesoři Harvardovy univerzity, se rozpadem demokracií v Evropě a Latinské Americe zabývají již více než dvacet let. Oba si myslí, že odpovědí na výše položenou otázku je ano. Staví na desítkách let výzkumů a široké řadě historických a globálních příkladů sahajících od Evropy 30. let k dnešnímu Maďarsku, od Turecka a Venezuely až po americký Jih během platnosti zákonů Jima Crowa. Ukazují na nich, jak demokracie umírají – a jak ta naše může být ještě zachráněna.

Dne 23. února 1981 v 18.23 hodin vtrhla do španělského parlamentu v Madridu skupina ozbrojených gardistů a po chvíli nařídila vyděšeným poslancům a členům vlády, aby si lehli na zem za své poslanecké lavice. Začal tím pokus o puč, jehož prvotním cílem bylo odstranit dosluhující neschopnou vládu Adolfa Suáreze a nahradit ji jakousi vládou národní jednoty. Javier Cercas analyzuje tento okamžik, kdy se na chvíli zastavil čas, jako gesto osobní odvahy tří politiků (pučisté měli pistole a samopaly a v jednu chvíli stříleli do vzduchu). Ale také jako gesto tragické, gesto stvrzující politickou kariéru, která se nezadržitelně blíží svému konci. O svém díle Anatomie jednoho okamžiku mluví autor jako o románu, spíše jde ale o literární kroniku, nebo přesněji o strhující převyprávění konkrétních historických událostí romanopiscem.

Dějovou linku tvoří příběh skupiny studentek dívčí školy, které si jejich zvláště osobitá učitelka „vyvolí“ za své stoupenkyně a snaží se jim během období, jež považuje pro sebe i pro ně za přelomové, vtisknout postoje, jež považuje za určující pro důstojný život. Kniha ale především zachycuje zvláštní ambivalenci vztahu mezi dívkami na prahu dospělosti a jejich sebevědomou „vůdkyní“, jejíž ambivalentní a těžko posuzovatelná povaha se vynořuje ze souhry různých hledisek, očekávání a vzpomínek.

Vzpomínková próza Portréty v ostnatém drátu vyšla až po jeho smrti v roce 1984 v Paříži. Jeho svědectví z břežněvovských lágrů je básníkovou variantou Dostojevského Zápisků z Mrtvého domu a barvitě v nich líčí život v pracovním táboře v Ťumeňské oblasti na Sibiři. Tomuto líčení předcházejí události odehrávající se předtím – účast na demonstraci, vyšetřovací vazba a eskorta v nákladních vagonech do lágru.

Dodatek k Dílu Milady Součkové, které vyšlo v nakladatelství PROSTOR, představuje literárním badatelům i širší veřejnosti doposud nezveřejněné dopisy, které byly uloženy v archivech jednotlivých adresátů. Svazek zahrnuje mj. autorčiny dopisy Romanu Jakobsonovi, Jindřichu Chalupeckému, Otakaru Odložilíkovi, Olze Radimské a Gertrudě Goepfertové. Úvodní studie a doplňující komentáře osvětlují kulturněhistorické souvislosti a vztahy. Publikace je důležitým zdrojem nejenom k poznání díla a životních osudů Milady Součkové, ale zaujme rovněž jako výpověď o životě české spisovatelky v exilu.