Recenze

Auster, Paul: Muž ve tmě

Respekt | 15.6.2009 | rubrika: Kultura | strana: 49 | autor: Hana Ulmanová

Paul Auster se podruhé vrací k 11. září

literatura

Jen jednoho amerického spisovatele přitahuje téma teroristických útoků z 11. září 2001 natolik, že mu věnoval již druhou knihu. Je jím Paul Auster (1947), mistr metafikce zabývající se nejen americkou historií, prostorem a identitou, ale též jazykem a smyslem života. Autor básní, esejů a především románů včetně kultovní Newyorské trilogie z konce 80. let, který začínal jako překladatel z francouzské literatury a proslavil se i jako filmový scenárista a režisér. Po Brooklynském panoptiku, oslavě různorodého a tolerantního prostředí prodchnutého ještě „předzářijovým“ duchem komunity, přichází teď s románem Muž ve tmě. V Česku vyšel jen několik měsíců po své americké premiéře.
Paul Auster nás v něm (stejně jako v poslední době Philip Roth ve Spiknutí proti Americe či Michael Chabon v Židovském policejním klubu) přenáší do alternativní historie. Píše se rok 2007, „dvojčata“ stojí a Bush je stále v úřadě. Ovšem Amerika se zmítá v občanské válce mezi konzervativci a liberály. Impulzem k ní byly „zfalšované“ prezidentské volby v roce 2000, které jeden Austerův protagonista nazval legálním převratem. New York a spřízněné státy na východním a západním pobřeží si je nenechají líbit a od zbytku země se odtrhnou. Kromě počtu mrtvých prudce stoupá inflace, nefunguje televize i internet a až na výjimky nejezdí auta.

Noční můra

V Austerově fikci se katastrofický scénář neodehrává ve skutečnosti, ale jen v představách vypravěče. Je jím příznačně austerovský hrdina August Brill, literární kritik na odpočinku trpící chronickou nespavostí, jenž si po nocích představuje paralelní svět, do něhož promítá své vlastní obavy. Ve „vnějším“ světě se zatím odehrává jiný konflikt: válka v Iráku.
Nebyl by to však Auster, kdyby čtenáři nenabídl hned několik dalších příběhů v příběhu a navíc i ochutnávku několika (zpravidla pokleslých) žánrů. Za všechny uveďme alespoň milostné a špionážní prvky, které ztělesňuje značně překombinovaná postava tajemné ženy Virginie, dvojité agentky, která plynule překračuje hranice mezi fiktivním a skutečným světem.
Austerova smyšlená a opravdová Amerika jsou pravým opakem amerického snu. Jsou noční můrou. Bush a spol. (jmenovitě Rumsfeld a Cheney) jsou označeni za fašistické darebáky, kteří nejen že zinscenovali válku v Iráku, ale také k nepoznání zamořili společenské klima své vlasti. Při vší kritičnosti se ovšem Auster nevyhne jistým klišé. Podobně jako ve Stopách paměti Richarda Powerse i zde jeden z hrdinů tvrdí, že kolem něj už není „taková Amerika, jakou znám“. A příliš přesvědčivě nezní ani dosud nerealizované fantazie odtrhnuvších se liberálů, kteří sní o světě bez ropy a čtyřnásobném zvýšení učitelských platů.

Zabít člověka?

Hledáme-li jednotící téma tohoto útlého, avšak hodně roztříštěného svazku, nezaškodí zamyslet se nad autorovým věnováním izraelskému spisovateli a mírotvorci Davidu Grossmanovi a jeho synovi Urimu, který padl před dvěma lety v jižním Libanonu. Nad Austerem se zde vznáší i duch vášnivého pacifisty Kurta Vonneguta. Ústřední otázka knihy je morální a zní: je možné zabít člověka?
Vypravěč Brill si po nocích vymýšlí hrdinu Owena Bricka a obklopuje jej absurditou války, jejíž tupost symbolizují příkazy serži Serge (hodnost a jméno jsou převzaté z Hellerovy Hlavy XXII). Pokud Brick nezabije, bude sám zabit. Přesto váhá. A váhá, i když zjistí, že zabít má „pouze“ svého tvůrce - vypravěče Brilla. Toho zase pronásledují výčitky svědomí kvůli někomu jinému: skutečnému člověku, jemuž nedokázal vymluvit rozhodnutí vydat se do Iráku.
Muž ve tmě je bezesporu zajímavým literárním experimentem. Bez ironie se pokouší spojit apokalypsu s obyčejnou lidskou něhou. Problém lze vidět jen v tom, že Austerovy příběhy nejsou zrovna strhující: prosvítají jimi špatně maskované ideje. Brzy začne unavovat i vypjatý slovník („přidat ke slovníku svých útrap slovo naděje“) a jistým nepoměrem působí i emocionálně líčené scény (Augustův rozvod s francouzskou manželkou Soniou) na pozadí „velkých“ otázek, které zůstávají pohodlně nadhozeny, aniž by k nim Auster cokoli podstatného řekl.
Existenciální název prózy připomínající DeLillova Padajícího muže odkazuje hned ke třem postavám: k Brillovi, který ve tmě spřádá osudy Owena Bricka, k nic netušícímu Brickovi, jenž žije svůj život literární postavy, a konečně k mladíkovi jménem Titus Small. Ten pracuje v Iráku po invazi jako civilní řidič a ve tmě se ocitne poté, co mu jeho únosci před popravou přetáhnou přes hlavu kápi. Titova nafilmovaná smrt poté obletí na internetu celý svět, což je zřejmý odkaz na případ Daniela Pearla. Scéna, v níž se na ni ve své vermontské samotě dívá Brill s dcerou a vnučkou, patří k nejpůsobivějším momentům knihy. Q UKÁZKY Z KNIHY V ON-LINE VYDÁNÍ NA WW. RESPEKT. CZ