Recenze

Bernhard, Thomas: Na výšinách

Mladá fronta DNES | 27.6.2009 | rubrika: Kavárna - recenze | strana: 28 | autor: JOSEF CHUCHMA

Osmnáct titulů od „skandalózního“ Rakušana THOMASE BERNHARDA (1931–1989) již vydalo nakladatelství Prostor. Jaké jsou dva nejnovější z nich?

Sice byly nejprve letos vydány česky Bernhardovy Moje ceny, ale vhodnější bude je „předskakovat“ titulem následujícím, Na výšinách. Tento raný text z roku 1959 tvůrce zredigoval nedlouho před svou smrtí a je posledním titulem, jenž vyšel za jeho života. To se lze dočíst v ediční poznámce editora nakladatelství Suhrkamp, která je připojena k Mým cenám, souboru sarkastických vzpomínek na události vážící se k některým z literárních cen (a zejména k jejich ceremoniálům), které Bernhard obdržel. Mé ceny sice umělec napsal počátkem 80. let, ale i v německém originále vyšly až letos. A není moc divu – přívaly plivanců vržených do tváří těm konkrétním lidem, kteří rozhodli o udělení literárních poct Bernhardovi a o vyplacení šeků s ne úplně zanedbatelnými sumami šilinků či marek, by jistě sneslo na umělcovu hlavu ještě více útoků a ran – i tak jich bylo dost a dost. Dneska je Bernhard dvacet let po smrti a vzpomínky na ceny udělené mu v 60. a 70. letech tolik nejitří už proto, že mrtví jsou asi všichni hodnostáři, které pisatel v Mých cenách pozurážel.
Na výšinách je text-lamentace, text na rozhraní básně a prózy, soubor fragmentů, mezi nimiž existuje úzká souvislost i zejí švy, autobiografická výpověď částečně šifrovaná neustálými změnami vypravěčské optiky: ich-forma se přesmyká v er-formu a naopak – vypravěč tedy pozoruje sebe a svěřuje se se svými stavy, anebo hovoří o sobě jako „o něm“, s až štítivým odstupem vnímá „jeho“ pohyby; také se úplně stahuje do pozadí a zanechává na papíře osamocené a stručné komentáře o světě, jakési rozhozené maximy. Ansámbl vyskytujících se figur je skromný, děj je prakticky žádný, jen se tu mezi dotyčnými osobami jako v deskové hře proměňují konstelace. Přesto celek drží pohromadě, svorníkem je rozpoložení vypravěčského, možná přímo lyrického subjektu: naprostá antiiluzornost, všudypřítomná zjitřenost a častá přepjatost, obecně typická pro tvorbu juvenilní, kdy protagonista hovořívá jako zdrchaný kmet, aniž ještě dosáhl byť jen Kristova věku. U Bernharda se však mentální „odžitost“ dostavila uvěřitelně brzy proto, že s velkým štěstím v mladém věku přestál těžkou plicní chorobu a žil potom jakýsi život po životě. Kniha Na výšinách se ukazuje být koncentrátem stavů a témat, jež tvůrce rozpracoval v pozdějších svých dílech.
To Moje ceny jsou svazkem vypsaného, ustáleného tvůrce, jenž má svůj styl, svůj věhlas a své vesměs již dobře známé zásady, přičemž kniha dává soustavněji nahlédnout, že jejich součástí je i jistá bezzásadovost: je pro mě výhodnější, praví Bernhard, držet jazyk za zuby, nesdělit lidem, kteří mi mohou dát peníze, že jsou lumpové, ačkoliv si to upřímně myslím. Nic nenamítne, když papaláš na ceremoniálu plká nesmysly prostě proto, že spisovatele a jeho dílo nezná. Mlčí však i tehdy, když coby člen poroty Literární ceny svobodného hanzovního města Brémy slyší, že Eliasu Canettimu by cena neměla připadnout, protože je Žid. Připouští, že jeho charakter má v tomhle „značnou trhlinu“. „Pohrdal jsem těmi, kdo ceny dávali, ale ceny jsem nijak důsledně neodmítal.“
Ovšem porovnávejme: ani žádný z českých literátů se minimálně v posledním půlstoletí nezachoval autentičtěji a odvážněji v tom smyslu, že by se k laureátství a převzetí ceny, kterou mu tady udělily ať nadace či stát, postavil s maximální zásadovostí. To by znamenalo, že když třeba nesouhlasí s kulturní politikou státu, že danou cenu odmítne. Nebo že když by na ceremoniálu slyšel prázdné řeči ministra kultury či jiné pomazané hlavy, nepřešel by to mlčením, nýbrž by na to otevřeně reagoval. Že by snad tuzemské pořádky byly o tolik vkusnější než v Rakousku? Sotva. I tady si literát rád vezme diplom, obálku se šekem a jde si po svém. Protože spisovatel, jak praví Bernhard, je beztak jen společenský příštipkář, který vidí, má-li oči otevřené, jak se věci mají, avšak nezmůže nic.

Bernhard praví: „Pohrdal jsem těmi, kdo ceny dávali, ale ceny jsem nijak důsledně neodmítal“

O knihách Moje ceny
Thomas Bernhard. Ediční poznámka Raimud Fellinger, přeložil Miroslav Petříček. Prostor, Praha 2009, 144 stran, doporučená cena 280 korun.
Na výšinách Thomas Bernhard. Přeložil Miroslav Petříček, Prostor, Praha 2009, 152 stran, doporučená cena 250 korun.