Recenze

Cypkin, Leonid: Léto v Baden-Badenu

Tvar | 10. 9. 2015 | strana: 11 | autor: Mort

Horké párky

Přes prázdniny se člověk rozhlíží kolem a zjišťuje, že ono vlastně nic extra nevychází – všechno je nějak podřízené režimu volna. Kromě řady detektivek nebo populární četby (třeba pokračování veleúspěšného Milénia, které mělo masivní reklamu a vyšlo v asi 150 jazycích světa v jeden den – hledejte pod autorem David Lagercrantz, názvem Dívka v pavoučí síti, nakladatelstvím Host, pakliže už dávno nemáte doma) se v knihkupectvích objevovaly zajímavější věci poskrovnu a doufejme, že budou naplno připravené až na vrchol sezóny, tedy na předvánoční trh, který se rozjíždí pomalu již v září.

Každopádně se i tak dalo nalézat – například velmi zajímavý román Léto v Baden-Badenu sovětského patologa Leonida Cypkina, který vyšel v překladu Jakuba Šedivého v nakladatelství Prostor. Pro celosvětovou veřejnost ho „objevila“ v roce 2001 Susan Sontagová, která upozornila na jeho nesporné kvality. I když samotný text vyšel původně rusky v roce 1982 v exulantském newyorském časopisu Novaja gazeta. Cypkin ve svém románu (jehož vydání v časopisu přežil o pouhých sedm dní) popisuje jednu životní etapu Fjodora Michajloviče Dostojevského (tu „hráčskou“, dnes bychom řekli spíše „gamblerskou“) a zároveň do toho vkládá své vlastní objevování Dostojevského na „nesentimentální“ cestě z Moskvy do tehdejšího Leningradu. Trpký, ale též melancholicko-temný svět konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let v Sovětském svazu je v kontrastu s šedesátými lety devatenáctého století. V nich – i díky podrobné autorově znalosti vzpomínek druhé Dostojevského manželky – probíhaly ostré boje o světovost i „ruskost“ tehdejších intelektuálů, zároveň vítězil antisemitismus a xenofobie. Ale Cypkinův román není jen dokumentárním sledem cesty Dostojevského s manželkou do Německa, je to i román o lásce a její síle (manželka Anna Grigorijevna de facto Fjodora Michajloviče zachránila před špatným koncem). Krásné a hodně ruské, tekuté, téměř bez odstavců a přeryvů, kdy jsme chvíli ve vlaku směr Leningrad a chvíli v Drážďanech nebo Baden-Badenu.