Dopravu zdarma od nás získáte při objednávce nad 1300,-Kč.


Recenze

 
 

Améry, Jean: O stárnutí

Host | 6.5.2009 | rubrika: Recenze | strana: 67 | autor: Jan M. Heller

V edici Střed nakladatelství Prostor, exkluzivní nejen cenou knih v knihkupectví, ale zejména volbou děl z oblasti moderní prózy, filozofie i náročné esejistiky, se nedávno objevil autor jménem Jean Améry, u něhož pozornějšího čtenáře překvapí, že navzdory francouzsky znějícímu jménu jsou jeho knihy překládány z němčiny.

 
 

Améry, Jean: O stárnutí

Mladá fronta DNES | 4.7.2009 | rubrika: Kavárna | strana: 25 | autor: JOSEF CHUCHMA

Na úvod citace: „Ten, kdo dospěje na práh stáří, jeden dříve, onen o něco později, ten vyzbrojen upřímností, druhý chycen do pasti sebeobelhávání, které se však vždycky ukáže jako ne dost pevné, nevyhnutelně v jistou chvíli zjistí, že už světu nerozumí.

 
 

Améry, Jean: O stárnutí

Hospodářské noviny | 17.4.2009 | rubrika: Knihy | strana: 12 | autor: Tomáš Dimter

Jen málokdy se život a dílo autora prolínají tak silně jako v případě Jeana Améryho. Vídeňský rodák a osvětimský vězeň Hans Chaim Mayer (1912–1978), který na důkaz odporu proti nacistickému Německu přijal francouzsky znějící anagram Jean Améry, napsal inteligentní knihu-esej O stárnutí s podtitulem Revolta a rezignace, v níž zachytil ubývání tělesných i duševních sil a život tváří v tvář smrti.

 
 

Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku

Týden | 2.8.2010 | rubrika: Moderní život | strana: 63 | autor: Vojtěch Varyš

Což takhle spáchat sebevraždu? Česky vyšel slavný esej Jeana Améryho Vztáhnout na sebe ruku s podtitulem Rozprava o dobrovolné smrti, který z různých úhlů pohledu oslavuje právě dobrovolné ukončení života. Autor knihu vydal roku 1976 a o dva roky později sebevraždu uskutečnil.

 
 

Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku

Magazín Víkend DNES | 12.6.2010 | rubrika: Recenze | strana: 42 | autor: Josef Chuchma

Jak jednal, tak i psal. A jak psal, tak i jednal. Filozof a esejista rakouského původu JEAN AMÉRY (1912-1978). Knihu Vztáhnout na sebe ruku by nemohl stvořit ten, kdo o sebevraždě přemýšlí jen teoreticky. Nedlouho po dokončení textu Améry uzavřel svůj život předávkováním se léky na spaní.


 
 

Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku

Respekt | 28.6.2010 | rubrika: Kultura / literatura | strana: 88 | autor: Ondřej Nezbeda

S esejistickou tvorbou Jeana Améryho se pojí bytostná nesnáz. Jeho myšlení je výjimečné nejen svou pronikavostí, ale především zkušeností krutého mučení a smrti, jež tvoří klíčovou podstatu většiny jeho knih (Bez viny a bez trestu, O stárnutí). Jakmile tak recenzent začne polemizovat s radikální skepsí jeho uvažování, pře se vlastně s jeho životem.


 
 

Améry, Jean: Vztáhnout na sebe ruku

A2 | 13.4.2011 | rubrika: Společnost | strana: 34 | autor: tomáš pivoda

Pronikavý a zároveň hluboce skeptický esejista Jean Améry se ve své poslední knize potýká s fenoménem sebevraždy, kterou sám dva roky po vydání tohoto díla spáchal. 


 
 

Auster, Paul: Kniha iluzí

Haló noviny | 4.4.2009 | rubrika: Obrys - kmen | strana: 2 | autor: FRANTIŠEK SKORUNKA

Když jsme na stránkách Obrysu-Kmene hodnotili poslední román Paula Austera, konstatovali jsme, že autor dokáže napsat příběh bez podbízivosti a laciných efektů. Protože jadrná zemitost jeho vyprávění nevylučuje práci s tajemstvím, rozhodli jsme se na třech Austerových románech vystopovat specifičnost jeho prózy, její technologii a případná rizika účelové prefabrikace.

 
 

Auster, Paul: Muž ve tmě

Lidové noviny | 2.5.2009 | rubrika: Orientace - knihovna | strana: 23 | autor: ONDŘEJ HORÁK

Minulý rok potěšil americký prozaik, scenárista a režisér Paul Auster své české příznivce návštěvou Festivalu spisovatelů Praha, nyní nakladatelství Prostor vydalo v českém překladu jeho nejnovější román s názvem Muž ve tmě. 


 
 

Auster, Paul: Muž ve tmě

Respekt | 15.6.2009 | rubrika: Kultura | strana: 49 | autor: Hana Ulmanová

Paul Auster se podruhé vrací k 11. září literatura Jen jednoho amerického spisovatele přitahuje téma teroristických útoků z 11. září 2001 natolik, že mu věnoval již druhou knihu. Je jím Paul Auster (1947), mistr metafikce zabývající se nejen americkou historií, prostorem a identitou, ale též jazykem a smyslem života.

 
 

Auster, Paul: Muž ve tmě

Hospodářské noviny | 12.6.2009 | rubrika: Knihy | strana: 11 | autor: Petr Matoušek

Muž ve tmě Paula Austera uvádí na scénu „trosečníka“ z bushovské Ameriky, který bojuje o svou lidskost Americký prozaik Paul Auster s oblibou cituje výjev z úvodu nejslavnější Kafkovy knihy: Život je hotelový pokoj, který nemáme na pořád-jednoho dne na něj zabuší Náhoda a Osud a nájemníka si odvedou, ač neprovedl nic zlého.

 
 

Auster, Paul: Muž ve tmě

Tvar | 28.5.2009 | rubrika: Recenze | strana: 22 | autor: Michal Jareš

Po nijak převratném a nepříliš komplikovaném Brooklynském panoptiku (česky Prostor 2007) vychází Austerova novela z roku 2008, která opět ukazuje ty nejzajímavější a nejsilnější stránky tohoto amerického spisovatele. Odehrává se během jedné noci v domě Augusta Brilla.

 
 

Auster, Paul: Muž ve tmě

Týden | 18.5.2009 | rubrika: Kultura | strana: 80 | autor: Pavel Mandys

Americkému OE či výstižněji newyorskému OE spisovateli PAULU AUSTEROVI v češtině letos vyšla již sedmá beletristická kniha z dosavadních třinácti. Svědčí to o tom, že se jeho čtenářsky nikterak podbízivé texty těší přinejmenším setrvalému zájmu, který snad byl zpočátku (v druhé polovině devadesátých let) vyvolán filmy Kouř a Zelený vzteky natočenými podle jeho scénářů a povídek.

 
 

Auster, Paul: Muž ve tmě

Ikarie | 26.6.2009 | rubrika: Vivisektor | strana: 57 | František Ryčl

Z REALITY DO REALITY Starý muž, kdysi slavný literární kritik August Brill, po nehodě ochrnutý, leží v posteli zavalen tmou noci a ještě víc tmou beznaděje a nemůže spát. Začne si vymýšlet příběh. Příběh začíná v hluboké jámě, ve které se z bezvědomí probere muž jménem Owen Brick.

 
 

Auster, Paul: V krajině posledních věcí

XB-1 | 30.9.2014 | Jiří Kelbl

Nejen fanoušky je fantastika často vnímána jako jistý ostrov či výlučné území, stojící v opozici ke zbytku literárního světa. Či jako rezervace obývaná skupinou žánrových autorů, kteří se věnují pouze jí a od ostatních spisovatelů jsou odděleni neviditelnou, avšak neprodyšnou hranicí.


 
 
Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství

Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství

Lidové noviny, příloha Orientace | 20. 6. 2015 | Josef Chuchma

Kam my to jenom spějeme… První český výbor z díla ruské spisovatelky Anny Barkovové (1901–1976), nazvaný Osm hlav šílenství, přináší setkání s hlasem, od něhož se nelze odtrhnout a který nepřímo vznáší podstatné otázky i směrem k dnešku.

 
 

Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství

iDnes.cz | 5.7.2015 | Kultura | strana: 2 | Ondřej Bezr

Když před dvěma lety poprvé oznámili, že zpěvačka Aneta Langerová natáčí svůj první film a že v něm ztělesní hlavní roli ruské „lágrové“ spisovatelky Anny Barkovové, asi málokdo z běžných čtenářů tušil, o kom vlastně snímek bude. Snad s výjimkou specialistů na literaturu sovětského období schopných číst v ruštině.

I ve spisovatelčině vlasti však její díla začali objevovat až v 90. letech a do širšího povědomí vstoupila teprve díky edici antologie Stále jiná... Ta také dala základ českému překladu výboru, který sestavila Radka Rubilina z překladů svých a Jakuba Šedivého. 


 
 

Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství

art.ihned.cz | Knihy | 17. 7. 2015 | Aleš Palán

Šalamov? Solženicyn? Nejznámějším ruským spisovatelem, který prošel gulagem, se zřejmě zanedlouho stane Anna Barkovová (1901−1976). Ne však díky výboru z jejích próz, poezie a deníků, který nyní pod názvem Osm hlav šílenství vyšel v českém překladu.


 
 

Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství

VašeLiteratura.cz | 23.7.2015 | Kultura | Štěpán Cháb

Anna Barkovová byla ruská básnířka, kterou za myšlení zavřeli do lágru na dvacet let a na zbytek poslali do vyhnanství. Anna Barkovová sama sobě postavila pomník, sama se na něj postavila a sama začala s přehledem přečnívat přes nespočet pomníků, na nichž se skvěli, ruku v ruce, dělník s rolníkem. Protože utrpení člověka křičí víc, než politické vize. Její pomník je z bláta a výkalů politikou zničených lidí, ale je to pomník skutečný, vyzdvihující člověka jako živočicha plného neskutečné síly a krásy. Anna Barkovová vytvořila něco, v čem jde nalézt a spatřit skutečný smysl literatury. Vytvořila něco, co je podstatou literatury. A to jak poezie, tak i prózy.

 


 
 

Barkovová, Anna: Osm hlav šílenství

Host | 20. 10. 2015 | s. 96 | Zdeněk A. Eminger

Ta kniha je zjevení. Neříká sice nic o božím slovu, ale proč taky? Je důkazem, čeho všeho je člověk schopný už dnes, v jedné konkrétní zemi, která stále touží trvat na věky věků. Když si připomenu slova ruského spisovatele a buřiče V. V. Rozanova, která napsal jen pár let po narození Anny Barkovové (autorka na něj ve svém díle sama odkazuje), vidím, že s nimi prorocky mířil k budoucím pokolením: „Hrozně zajímavé jsou pokusy míšení hříšného a svatého. Kdo nad kým zvítězí? Kdo z nich přežije? Co je silnější?“ Zdá se, jako by Rozanov tímto tázáním předznamenal hlavní rysy nejednoho nespravedlivě vydaného života. Právě pro to, co spisovatelku a básnířku Annu Barkovovou (1901—1976) v jejím životě potkalo, je každé její slovo tisícinásobně cennější než všechny lomozivé proklamace ideologických teoretiků/spisovatelů, kterých její rodná zem měla, co paměť sahá, vždycky dost. Anna Barkovová je to zjevení.