Recenze

Kissinger, Henry: Uspořádání světa

Týden | 22. 8.2016 | rubrika: Svět | strana: 62 | autor: Vladěna Ptáčková

Dějinné zvraty podle Kissingera

Černý svět Henryho Kissingera. Tak by se dala ve zkratce popsat autorova čtyřsetstránková etuda ke všem problémům dneška. Víte, jaké je pojítko mezi Francouzskou revolucí a totalitními režimy? Přijde vám, že nemáte dostatek informací o obávaném islamismu? Uspořádání světa amerického exministra zahraničí nabízí vysvětlení.

Na knižním trhu jen stěží najdeme publikaci, která by byla úvodem do problematiky šíření nukleárních zbraní a zároveň aspirovala na filozofickou interpretaci islamismu a křižáckých válek. Henry Kissinger (93), americký diplomat a politolog německo-židovského původu, se o to ve svém nejnovějším čtyřsetstránkovém textu pokusil. A nutno dodat, že relativně úspěšně.

Bryskní komentátor a kritický soudce všech světových aktualit po knihách, jakými byly například Roky v bílém domě nebo Obnovení světového řádu, přibližuje čtenářům uspořádání světa i paralely, které k němu vedly.

Figurky dějin

Svůj exkurs začíná v 17. století, aby se odrazil od období po vestfálském míru (1648) a mohl se na základě jeho příkladu věnovat břitké analýze novodobých dějin. V hledáčku má přitom separaci Evropy i pokusy o její opětovné scelení, ale dotýká se i ostatních světadílů optikou jejich historické paměti a kulturních odlišností až do současnosti. Nic mu není cizí. Palestinská otázka, terorismus, téma studené války, nukleární hrozba, konflikty mezi jednotlivými zeměmi napříč staletími a jejich chabé pokusy o obranu. Na všechno má názor. Zbývá otázka, co s tím? Jenže řešení neexistují. Z horké kaše nevede žádná cesta ven.

Kissinger nepřekvapuje pouze šíří svého záběru i složitostí historického a politického terénu, po kterém se dokáže pohybovat. Ucelenost a nadhled jsou jistě jednou z charakteristik textu, ale také nosnými pilíři, na nichž kniha stojí. Na jedné straně sledujeme dějinný kontext v globálním měřítku, na straně druhé autorovi nečiní potíž zúžit hledisko a pustit se do detailů konkrétního dějinného období a charakteristiky jeho aktérů. Čtenář však nemusí mít strach, že by se z neznalosti dějin ve spletitosti faktů ztrácel, a ocení i přístupnost a lehkost vypravěčského stylu v překladu Martina Pokorného.

Naivní elity

Nezřídka se Kissingerův pokus o komentář a analýzu proměňuje v otevřené výzvy: „Západní elity mnohdy projevují fatální nedostatek imaginace, považují zápal revolucionářů za nevysvětlitelný a myslí si, že jejich extrémní výroky jsou jistě míněny jen metaforicky nebo mají posloužit k nátlaku při vyjednávání. Pro islámské fundamentalisty však tyto názory představují pravdu, která zcela anuluje pravidla a normy.“

Autorovo zaujetí není ke škodě. Islamisté pro něho navždy zůstanou ideology, lidská povaha se nezmění, dějiny budou dále probíhat ve svém pravidelném cyklu. Evropa se potácí na hraně udržitelnosti, protože hlásá hodnoty, kterým nemůže dostát. I přes svůj skepticismus může kniha pro své důrazy nabýt podobného významu, jaký představoval ve své době například Světový étos Hanse Künga. Kissingera je tedy třeba studovat, samozřejmě jako každý text, kriticky, ale rozhodně ho nelze brát na lehkou váhu.