Recenze

Schlink, Bernhard: Spravedlnost podle Selba

Literární noviny | 29.6.2009 | rubrika: Nové knihy | strana: 3 | IVAN MATĚJKA

»Soukromého detektiva jsem si představovala jinak, nevypadáte na to.« Takovou poznámku slýchá Gerhard Selb často.
Lidé příliš čtou detektivky drsné školy, a jejich hrdiny si přetavují do reálného světa. Z toto pak plynou nedorozumění. A těch je kolem stárnoucího, poněkud omšelého Selba víc než dost.
»...naše dobrá duše,« říkají o Selbovi. V podtextu těch slov je patrná jistá dávka despektu. Jako by dobrodušnost byla projevem slabosti. A občas zazní dokonce i výčitka, která – vzhledem k Selbovým úspěchům v oboru – nemá absolutní platnost: »Nikdy ses nenaučil dotáhnout věci do konce, nebo je nedělat vůbec... Ale možná, že je to tvoje silná stránka – útlocitně prokoukneš věci i lidi, útlocitně si pěstuješ svoje zábrany, a nakonec přece jen funguješ.« A Selb dokáže fungovat. Funguje tak dobře, že se dokonce dočká i prorocké věty: »To by byla role pro vás, zabiják, co mohl být i soukromým detektivem. « Selb je útlocitný. Přemílá v mozku každý svůj krok, sleduje spletité řetězce příčin a důsledků, zkoumá vlastní chyby, aby lépe porozuměl chybám a slabostem ostatních. Nikdy se nedokázal také zbavit pocitu viny za své působení na postu státního zástupce. V roce 1945 justici opustil a nevrátil se do ní, ani tehdy, když ostatní jeho někdejší kolegové odhodili všechny zábrany. Nevymlouvá se na svoji nevědomost, nehledá vinu jinde. Snaží se dál žít tak, aby se už sám za sebe nikdy nemusel stydět. Případ, který řeší na stránkách prvotiny Bernharda Schlinka (na níž se podílel i jeho právnický kolega Walter Popp), ho ale až bolestně nutí vrátit se do oněch let, znovu sčítat své dávné prohřešky. O to víc se snaží věc odhalit až na dřeň, nespokojit se jen se zjevnými a uchopitelnými fakty.
Bernard Schlink se proslavil zejména Předčítačem (1995, česky poprvé 1998), jehož věhlas později stvrdila i filmová verze. Nebýt tohoto úspěchu, Spravedlnost podle Selba (v originále poprvé vydaná roku 1987) by u nás možná nikdy nevyšla. Ale neberme ji jako nějakou studijní četbu, která má doplnit obraz zavedeného autora. To si ta knížka, v hávu detektivky skrývající dobrý psychologický příběh, nezaslouží. Je zajímavá sama o sobě, bez přívětivého stínu Předčítače. Autorovi postava Selba natolik přirostla k srdci, že ji dosadil i do dalších tří románů. Snad se jich dočkáme také v českém překladu.
Bernhard Schlink & Walter Popp: Spravedlnost podle Selba. Z němčiny přeložila Lucy Topoľská. Prostor 2009, 1. vydání, 228 stran, 350 Kč.