Recenze

Snyder, Timothy: Tyranie

Respekt | 29. 5. 2017 | rubrika: Kultura – Literatura | strana: 64 | autor: Tomáš Brolík

To chce klid (a odvahu)
Historik Snyder radí, jak se chovat v časech ohrožené demokracie
 
Když nastane, co bylo nemyslitelné, zachovej klid.“ Osmnáctá z dvacítky rad předního amerického historika Timothyho Snydera varuje čtenáře před tím, aby se nenechal zmást požárem „příštího Reichstagu“. Tedy hrozivou událostí, kterou vládci země bryskně využijí k posílení vlastní moci nad občany, aby tak „udrželi stabilitu“ v rozkolísaných časech. Zároveň by tahle věta mohla sloužit jako motto autorovy nejnovější knihy, jakési rukověti zodpovědného občana na počátku turbulentního 21. století. Protože nemyslitelné už nastalo či ťuká na dveře.

Žvásty, tedy pohrdání fakty, vyhrály americkému prezidentu Trumpovi volby a do značné míry rozhodly také o brexitu. V Evropě sílí vůdci, kteří jako řešení problémů nabízejí uzavření se před světem a hledání vnějších nepřátel. Klesá důvěra v instituce – média, politické strany, nevládní organizace i stát sám –, aniž místo nich vyrůstá srozumitelná alternativa. Roste váha a sebevědomí tyranských vlád, zejména Ruska nebo Číny.

Pokud vás tohle znervózňuje, nejste podle Snydera paranoidní hysterici ani nešíříte poplašnou zprávu, ale správně jste rozpoznali ono „dlouho nemyslitelné“. Profesor historie z Yaleovy univerzity ví, že totéž už se dělo před druhou světovou válkou a setrvačnost dějin je neúprosná. Směřujeme k fašismu, varuje. Takže zachovejte klidnou hlavu, poučte se z historie – a zachraňte, co se dá.
 
Jak přesně
 
Nejdůležitější Snyderovou knihou jsou bezesporu Krvavé země. Na sedm let staré kronice Ukrajiny, Polska a Běloruska za druhé světové války je nejlépe vidět, jak Snyder historii zkoumá. Ano, dějiny sestávají i ze strategických map pokrytých šipkami. Stejně tak je určuje diplomacie mezi spojenci a mocenské boje aktérů. Ale skutečná historie je jinde, věří Snyder. A tak s pomocí místních archivů zmapoval malé „terénní“ dějiny válečných hrůz a odhalil mnohá klišé.

O zvěrstvech, která způsobil Stalinův a Hitlerův režim v letech 1932–1945, vypráví jako o jednom společném fenoménu. Zlí zůstali zlí, ale byli ti hodní opravdu hodní? A dá se postoj místních obyvatel v oněch krvavých zemích zredukovat na opozici hrdinný odpor vs. kolaborace? Je to v jistém smyslu sociologická historie. Detailní historie plná odstínů, jež se logicky nemůže ptát jen na to, kdo a co udělal, ale také proč to udělal – a především jak přesně.

Důkladná bichle Snyderovi přinesla věhlas, mnoho uznání i několik kritik. A také status veřejně činného intelektuála, který s událostmi posledních pěti let – definitivně pak s ruskou anexí Krymu – mluví ke společnosti stále hlasitěji. Jeho následující kniha Černá zem, která se soustředí na holokaust, už v sobě kromě historického bádání přinesla i jasně formulované poučení; slovo „varování“ je hned v podtitulu. To, co tyran ničil jako první, byl vždy stát a jeho instituce, říká tu Snyder.

Holokaust je bez jejich předchozí likvidace nemyslitelný. Propastný rozdíl v hrůzách na západě a východě Evropy spočíval hlavně v tom, že oba agresoři (Německo a v počátku Sovětský svaz) tu zlikvidovali státy a instituce, s jejichž pomocí obyvatelé postižených zemí mohli teroru čelit. Chraňte proto instituce, varuje tu Snyder. Kdo na ně útočí nebo jimi opovrhuje, umetá cestu k rychlé tragédii. A nová práce Tyranie nastoupený kurz dokončila.
 
Proměňte se

Je to krátká a didaktická kniha. Zatímco v předchozích titulech Snyder mluvil o minulosti a přítomnost se odehrávala na pozadí, tady je to naopak. Svazek nabízí zásady, podle nichž má občan v nejistých časech žít. Jsou to rady osobní a každému přístupné. Chraňte si soukromí. Přemýšlejte o tom, co říkáte, nepodléhejte frázím. Čtěte knihy. Pořiďte si pas. Mluvte s cizími lidmi. Pravidla vždy doprovázejí krátké exkurzy do historie nacistického Německa nebo poválečné východní Evropy – v nichž Snyder  ukazuje, jak dopadli ti, kdo frázím podlehli, soukromí si nechránili a k cizím se v čase míru chovali odtažitě.

Střez se milic, radí v jedné z kapitol Snyder. Nacistické oddíly SA a SS vznikly z part grobiánů, kteří „čistili“ první nacistická shromáždění ve dvacátých letech. Jak se liší od Trumpovy čety, která na jeho předvolební cestě po Spojených státech dělala to samé – a prezident si ji ponechal?

Tyranie, jejíž obsah Snyder před vydáním cizeloval v médiích a rozhovorech, je fascinující tím, jak nesentimentální a zároveň klidná je to kniha. Autor nepochybuje, že varování už bylo dost a beztak je na ně pozdě. Výchozí bod je, že špatné časy už nastaly a je třeba se podle toho prakticky zařídit; a pokud si to čtenář přizná, čeká ho takřka existenciální zážitek.

Není úplně snadné přistoupit na to, že pro ochranu stávajícího světa je nutné být aktivní nejen na veřejnosti, ale je potřeba radikálně proměnit i osobní život. Mít mimomanželský poměr není nikdy úplně v pořádku. Ale koho kdy napadlo, že by ho měl ukončit, protože mu v blízké budoucnosti bude svazovat ruce, činit jej vydíratelným; bude to slabina, které tyran nebude váhat využít.

Zní to bezpochyby pochmurně, ale není to pesimistické. Snyder badatel ví, že hrůzovláda nikdy nepřichází jako rozsáhlé a promyšlené spiknutí. Potřebuje bláhové, vypočítavé nebo líné pomocníky. Ani jednotlivec proto není bezmocný – jasný rozum a odhodlání jsou právě tak silné jako jejich opak. Stejně jako se slévají temné proudy, navzájem se nevědomky posilují lidé, kteří ve stávající demokracii věří. A dohromady jsou silnější než hypotetický, oficiálně odhlasovaný „akční plán na záchranu liberálního řádu“. K poslední radě tak Snyder nepovažuje za nutné uvádět příklady: „Měj odvahu. Pokud nikdo není ochoten zemřít za svobodu, potom všichni zemřeme v tyranii.“