Ještě nikdy se v dějinách lidstva neprotínalo tolik různých převratných trendů s celosvětovým dosahem: dnešek přináší obrovské změny v oblasti geopolitiky i technologie, ekonomiky i komunikace. Naše situace je jedinečná, ale při řešení stávajících problémů se můžeme poučit z minulosti. Které dřívější revoluce jsou našim současným otřesům nejpodobnější – a která historická řešení pro nás mohou být inspirativní?
Fareed Zakaria předpověděl nástup neliberálních demokracií přesněji, než to učinili Francis Fukuyama či Samuel Huntington ve svých ikonických knihách Konec dějin a poslední člověk a Střet civilizací. A nyní přichází se stejně zásadním dílem, jež promění pohled na éru, v níž žijeme.
Pramenem dynamiky moderní doby není podle Zakarii Francouzská revoluce, jež vyústila do chaosu a hospodářské zaostalosti, nýbrž měšťanská, obchodní a finanční revoluce v osvobozených Spojených nizozemských provinciích, která následně inspirovala politické revoluce ve Velké Británii a v Americe a připravila půdu pro nástup moderního průmyslu a mezinárodního obchodu.
Úspěšné revoluce poskytují prostor pro individuální vynalézavost a důvtip, ale současně budují mechanismy nutné k zajištění společenské soudržnosti a nepropadají radikalitě. Každý pokrok s sebou totiž nese i vlnu frustrace a lidem je třeba ponechat prostor, aby se v hluboce transformovaném světě mohli zorientovat a najít si v něm své místo.
Nacházíme se na rozhraní čtyř revolucí, zdánlivě věštících temnou budoucnost: ovlivňuje nás globalizace, nástup nových technologií, problémy identity i geopolitika. Zakaria však ve své knize Věk revolucí dokazuje, že pokud budeme jednat uvážlivě a tolerantně, pesimismus je předčasný.
