Guzel Jachina ve svém novém románu zachytila život legendárního režiséra Sergeje Ejzenštejna (1898–1948), jehož celosvětově proslavil především Křižník Potěmkin, celovečerní němý film z roku 1925. Autorka čtenářům předkládá strhující příběh filmového tvůrce plný vzestupů, pádů i osobních tragédií a zároveň přesvědčivě vykresluje fungování umělce v totalitním režimu. Postupně odkrývá, jak Ejzenštejna poznamenal rozvod rodičů, jak obletován matkou nepřestal mít pocit, že jej dost nemilovala, jak je zmítán strachem o vlastní příčetnost či nejistotou, aby jeho tvorbu nepředčilo dílo konkurentů. Díky mimořádně silné historické a psychologické představivosti dokáže autorka sugestivně zprostředkovat vše, co se odehrává v Ejzenově nitru, jeho tvůrčí posedlost, trýznivé vnitřní konflikty i naprosté podřízení jeho života filmu.
Monumentální román je však především výpovědí o vztahu umění a totalitní moci, Guzel Jachina v něm ukazuje, jak se s nástupem stalinismu proměňuje svobodná tvorba v nástroj propagandy, jak funguje cenzura, manipulace s historií, jak umělci neustále čelí strachu z politických represí. Jachina zkoumá cenu geniality v autoritářském světě a nemožný požadavek kladený na tvůrce: sloužit ideologii, aniž by ztratili sami sebe.
