Hitlerova Vídeň

Poutavě napsaná kniha je jednak objevnou biografií mladého Hitlera, zachycující jeho dětství a mládí až do roku 1913, kdy Rakousko opustil, především však hlubokou kulturně-politickou sondou do života Vídně na počátku století, kdy se zde budoucí diktátor marně pokoušel uchytit a prosadit. Není to kulturní metropole Freudova, Mahlerova nebo Klimtova, nýbrž Vídeň bezvýznamných lidí, nezaměstnaných, kteří živoří v azylových domech, českých přistěhovalců, haličských Židů, ale také sílícího nacionalismu a antisemitismu. Hamannová se detailně zabývá obskurními spisy rasových teoretiků a působením vídeňských nacionalistických politiků, kteří měli na Hitlerův pozdější vývoj určující vliv. Pozornost věnuje rovněž tehdejšímu tisku, nikoli ovšem známým intelektuálním listům, nýbrž schörneriánskému, německoradikálnímu a křesťanskosociálnímu tisku, přičemž upozorňuje na jejich způsob vyjadřování a na souvislosti s pozdější Hitlerovou politickou rétorikou. Obsáhlé kapitoly věnuje například sociální situaci ve Vídni, půtkám ve vídeňském parlamentu a dvěma největším vídeňským menšinám: Židům a Čechům. Kapitola o Češích ve Vídni přináší mj. podrobnosti o přistěhovalecké vlně kolem roku 1900, sporech kolem „Komenského škol“ a rozbor Hitlerových výroků o Češích.