Saša Sokolov (*1943) patří k nejoriginálnějším autorům ruské umělecké prózy. Vedle drobnějších textů napsal jen tři romány, a přesto se stal jednou z určujících autorit soudobé ruské literatury. K charakteristickým rysům jeho psaní náleží suverénní básnická imaginace, jazyková vynalézavost a mnohovrstevnatost významů.
Román Mezi psem a vlkem rozepsal autor ještě v Rusku před svou emigrací v polovině sedmdesátých let, dokončoval ho však další čtyři roky. Jde o jazykově i konstrukčně složité dílo, ve kterém se prolínají dvě jazykově odlišná prozaická vyprávění s rozsáhlými básněmi.
Název knihy pochází z úsloví použitého v Puškinově Evženu Oněginovi, kde je metaforou soumraku, přechodu mezi světlem a tmou. Rozvolněný ahistorický čas románu proměnil reálné zavolžské lesy, přenesené do mytického prostoru za Vlčí řekou (zvanou též jako Itil), v nadreálné a bezčasé Závlčí. Do této příznačné scenérie promítl autor groteskně nazřenou, bájnou, polozapomenutou Rus, plnou nezakotvených podivínů, vyvrženců a jurodivých – Rus rodící příběhy, které se v soumračných hodinách znehybnělého času proměňují v legendy.
