Jak se z mladého člověka stane v jednadvacátém století přesvědčený fašista? Davide Coppo na základě osobních zkušeností vypráví příběh Ettora ze středostavovské rodiny žijícího na počátku nového tisíciletí na okraji milánské aglomerace. Jeho rodiče jsou zaneprázdněni vlastní prací a nejeví přílišný zájem ani o syna, ani o sebe navzájem. Pod zdánlivě dokonalým povrchem vládne citová prázdnota. Doma se o politice i rodinné minulosti mlčí, mechanické zprostředkování holých historických faktů v hodinách dějepisu Ettore v podstatě nebere na vědomí. Zato hrdinské a často tragické činy osamělých jednotlivců, včetně oběti Jana Palacha, ho nějakým záhadným způsobem fascinují. S touto výbavou Ettore vstupuje do puberty a snaží se prosadit v neznámém a nepřehledném světě svých vrstevníků. Postupně se vinou svého sociálního zázemí či kvůli náhodným poznámkám svých spolužáků stává, alespoň ve svých očích, outsiderem. Po neúspěšném pokusu o první milostné sblížení postrádá jakýkoli pevný bod, najde ho až ve strukturách pravicového extremismu. Pro svou hloubavost si tu vyslouží přezdívku „intelektuál“, bez širšího rozhledu a vnější korekce však začíná hltat literaturu, která ho vede jen jedním směrem. Události začnou nabírat nezadržitelný spád…
Davide Coppo mistrně vylíčil zrání „obyčejného“ kluka, které vede k tragickým následkům. Styl jeho vyprávění je přesný, úsporný, čtenáře ohromí svou upřímností a zdánlivou logikou toho, co se mu odvíjí před očima. Zkoumá, na kolika křižovatkách musí člověk odbočit špatně, aby už nebylo cesty zpět.
