Virtuózní memoárová próza Patagonský zajíc (2009) přináší mnohostranný narativní útvar a několikeré vyznání Clauda Lanzmanna: deník o jeho citovém životě, zápisky z cest, shrnutí jeho válečných zkušeností i rozbor francouzského intelektuálního kvasu ve třetí čtvrtině 20. století. Kniha, v níž se tento filmař projevuje také jako svébytný spisovatel a myslitel, je sumou člověka hledajícího existenciální dobrodružství a hluboce se oddávajícího tématům, za která bojoval. Deníkem Le Monde byla označena za „historickou událost“ a v Německu získala výroční Weltliteraturpreis.
Lanzmann se v ní prezentuje i v nečekaných podobách. Jakožto mladičký nespoutaný odbojář a vášnivý student, poté jako odvážný reportér z východního Berlína. A měrou nejpodstatnější coby člověk určující myšlenkové směry své doby – jako přispěvatel měsíčníku Les Temps modernes, aktivní účastník alžírského osvobozeneckého hnutí, kronikář mladého státu Izrael. A konečně jako autor svého životního díla o genocidě Židů: filmu Šoa. Okolnostem jeho desetiletého natáčení věnoval závěrečnou část rozsáhlé zpovědi o vytrvalosti, hledání pravdy a paměti lidstva.
V roce 2025 uplyne sto let od Lanzmannova narození a čtyřicet let od premiéry filmu Šoa. Obě výročí chceme českým vydáním jeho vzpomínek připomenout.
Autor
Claude Lanzmann
Světoznámý francouzský publicista, dokumentarista a režisér Claude Lanzmann (1925–2018) přišel na svět v Bois-Colombes u Paříže, kde už v dětství a mládí poznal maloměstský antisemitismus coby průvodní jev všedního života. Když pak němečtí okupanti a vichistická vláda začali francouzské Židy pronásledovat, uprchl jeho otec i se třemi dětmi na venkov, avšak nejstarší syn Claude nemínil dění jen přihlížet. V šestnácti vstoupil se zbraní v ruce do řad odboje v kraji Auvergne. Po osvobození chtěl žít co nejintenzivněji a odvážně se vrhal do extrémních situací: byl pilotem, potápěčem i horolezcem a zároveň se bez ohledu na následky vyjadřoval k politickému dění. Jako blízký spolupracovník a souputník Jeana-Paula Sartra a Simone de Beauvoirové přispíval do společensko-kulturní revue Les Temps modernes, od roku 1986 až do své smrti byl jejím šéfredaktorem. Na vzrůstající antisionistické a antisemitské nálady v západní Evropě reagoval v roce 1972 filmem Pourquoi Israël (Proč Izrael). Nejslavnějším z jeho deseti snímků je Šoa (1985, česky knižně poprvé 1991, PROSTOR 2011), devítiapůlhodinová obrazová výpověď o vyhlazování evropských Židů za druhé světové války. Roku 1986 Lanzmann za tento snímek získal sošku Césara, nejvyšší francouzské filmové ocenění. V roce 2011 obdržel Řád čestné legie.
