Královna Alžběta II. (1926–2022) z rodu Windsorů, jejíž 100. výročí narození si připomínáme, byla nejdéle vládnoucí britskou panovnicí. Po sedm desetiletí její státnické kouzlo oceňovali jak občané Spojeného království a Společenství národů, tak četní příznivci v republikánských baštách všech kontinentů. Utvářela ho však i řada paradoxů. Dílem souvisely se specifiky konstituční monarchie, která se bez psané ústavy ráda drží zavedených zvyklostí, dílem s povahou výjimečné dámy, jež svému úřadu obětovala kromě dostihové vášně téměř vše. Její uvážlivá empatie a pokorné naplňování svěřené role si žádaly i manévrování mezi šablonami ceremoniální funkce, v níž musela vážit slova důkladněji než běžní smrtelníci.
Craig Brown přibližuje Alžbětino panování z pozice esejisty i satirika a své vyprávění oživuje vytříbenými reportážemi ze zlomových okamžiků královniny kariéry. Cituje deníky zasvěcenců z jejího okolí, kousavá stanoviska svých spisovatelských kolegů, odpůrců monarchie či rebelských rockerů, kterým hlava státu přesto udělila nejvyšší britská vyznamenání. Přikládá anekdoty na její adresu, ba i psychoanalýzu snů spjatých s představami, že pro mnohé ztělesňovala matku národa, oporu a zejména idol. Brownovým společníkem je vždy vtip jakožto základní zbraň připomínající, že i vladař bývá někdy nahý – na což autor poukazuje s noblesním odstupem, jen tu a tam umocněným břitkou nadsázkou. Ví, že může objekt svého zájmu obhlížet sebelíp, ale hádanku sfingy na trůně by rozlouskla jedině královna sama.
Jeho způsob humoru nebude našim čtenářům vůbec cizí, mimo jiné díky zasvěcenému překladu Michaela Žantovského, který se s Alžbětou II. setkával od 90. let, obzvlášť coby český velvyslanec v letech 2009 až 2015. Z Brownova životopiseckého počinu tak vzešel poctivý, barvitý, a nadto bravurně odlehčený portrét ikonické panovnice, s níž své naděje spojily nejen miliony jejích poddaných, ale i celý svět na cestě od poválečné obnovy až k nejistému dnešku.
