Devítiletý hlavní hrdina se vydává za svými rodiči a touží jen po tom, aby je mohl znovu obejmout a usnout mezi nimi v posteli. Netuší, co ho čeká: nebezpečná plavba po moři na člunu, nekonečné pochody pouští, hlad a žízeň, namířené zbraně, zatýkání a převaděči, kterým musí svěřit svůj život. Z plánovaných dvou týdnů jsou nakonec dva měsíce a z cizích lidí, s nimiž putuje z rodného Salvadoru do Spojených států amerických, náhradní rodina, bez níž by cestu možná nepřežil.
Román Solito je strhující a hluboce dojemné svědectví o daleké cestě, na kterou by se žádné dítě nemělo vydat samo. Javier Zamora vypráví očima malého chlapce svůj skutečný příběh. Zachycuje v něm tedy odzbrojující dětskou bezprostřednost, zvídavost, strach i schopnost nacházet radost v těch nejtěžších chvílích. V jeho knize však nejde jen o nebezpečí a odloučení, ale především o odvahu, soucit a nečekanou lidskou solidaritu. Díky živému a literárně mimořádně působivému vyprávění se čtenář ocitá přímo uprostřed událostí a prožívá je spolu s malým Javierem. Z příběhu dítěte, které je „solito“, samotinké, tak vyrůstá nezapomenutelné svědectví o laskavosti a síle lidských pout, která vznikají i v těch nejméně pravděpodobných okamžicích. Solito je strhující, hluboce dojemný memoár, který nám připomíná, že za anonymními čísly a zprávami o migraci se skrývají konkrétní lidské osudy – a že i mezi naprostými cizinci může vzniknout pouto silnější než pokrevní příbuzenství.
