Černá zem Holocaust – historie a varování

Ve své nové knize Černá zem americký historik Timothy Snyder přichází s novou interpretací nejhrůznější události 20. století – holokaustu. Klade si otázku, co masové vraždění takového rozsahu umožnilo či proč a jak se jeho průběh v jednotlivých zemích okupovaných nacisty lišil. Vychází především z dosud historiky poměrně opomíjených pramenů východní provenience a zapomenutých svědectví přeživších z východní Evropy.

Počátek holokaustu Snyder nachází v Hitlerově mysli už ve dvacátých letech 20. století – zničení Židů, rasová válka proti nim měly obnovit rovnováhu na planetě a zajistit Němcům potřebné zdroje a životní prostor. Německo muselo hledat své nové kolonie na východě Evropy. Hitler své vize realizoval postupným ničením států – poprvé při okupaci Polska po roce 1939 a pak plnou silou po útoku na Sovětský svaz v létě 1941. Uskutečnění holokaustu umožnila podle Snydera především existence zóny bezstátí, kterou způsobil nejprve pakt Molotov-Ribbentrop a posléze německá okupace. Ve východním Polsku a Pobaltí prošly země dvojí okupací, sovětskou a německou, tedy čistkami NKVD a následným nacistickým vyhlazováním Židů. Podobně sovětské počínání na Ukrajině či v Bělorusku zvyšovalo poté ochotu místních obyvatel ke kolaboraci s Němci a vytvořilo podmínky pro vraždění Židů.

Hromadné vraždění Židů dosáhlo největší hrůznosti a rozsahu právě v oblastech bezstátí, kde Židy nechránilo žádné státní občanství ani byrokratický aparát. Snyder v pronikavé analýze porovnává rozsah holokaustu v různých evropských státech pod nacistickou vládou. Státy, které si zachovaly jistou svébytnost, jako například Dánsko či Bulharsko, své Židy dokázaly ochránit.

Snyder rovněž polemizuje s naším zažitým chápáním holokaustu, této klíčové události moderních dějin. Hovoří o „paradoxu Osvětimi“, jenž redukuje naše představy o holokaustu na symbol Osvětimi, za studené války přijatelný pro Západ i Východ. Hromadné vraždění na Východě, kde střelbou u masových hrobů, smrtí v pojízdných plynových komorách či ve vyvražďovacích centrech jako Treblinka, Bełżec, Sobibór nebo Chełmno zahynula většina obětí holokaustu, mělo být z historické paměti vymazáno. Rovněž znepokojující úvahy přinášejí kapitoly o malém počtu těch, kteří byli ochotni riskovat mnohdy i svůj život a pronásledovaným Židům pomoci.

Snyder nepovažuje holokaust jenom za dávno minulou historickou událost. Uvažování, jež ho způsobilo, je v různých aspektech na světě stále přítomno. Skrývá se v nebezpečích ekologické krize, přelidněnosti, pocitu nedostatku zdrojů, v popírání práva Ukrajiny na existenci ze strany Ruska či v nebezpečí destruovaných států v Africe nebo na Blízkém východě. Z tohoto pohledu je Snyderova kniha i varováním pro budoucnost.