Kde ji ptáci volají jménem

Když Australanka Saskia po smrti své matky zdědí její otřískaný karavan, nejen ona nechápe, proč jí ho svobodomyslná Kiki odkázala. Byly každá z úplně jiného těsta a Saskia jako svědomitá učitelka, manželka i matka po cestování nikdy netoužila. Jenže rodina se jí po čtyřicítce rozpadá pod rukama, a tak postupně dospěje k překvapivému rozhodnutí – s devítiletou dcerkou, kterou stejně jako zesnulou babičku fascinují ptáci, vyrazí v obytném voze přes celou zemi až do Kikina dalekého rodiště, aby přišla na kloub nesrovnalostem v matčině životopise.

Tasmánské Stanley v neklidném roce 1968: šestnáctiletá Greta žije v přímořském městečku se submisivní matkou, jež si přilepšuje jako preparátorka, a s navenek charismatickým otcem, který se však za zavřenými dveřmi mění v tyrana. Nepoddajná dívka radši utíká z domácího dusna do mokřadu, kde pozoruje ptactvo a sní o studiu biologie. Manipulativní patriarcha s ní ale má jiné plány a nemíní připustit, aby nad jediným dítětem ztratil vládu…

Balada o peripetiích vztahů mezi čtyřmi generacemi žen se odehrává v prostředí, kde léto vrcholí v prosinci a hlína je rudá. Nicméně i na opačné polokouli vědí, že chceme-li přežít, nesmíme zůstat ostrovem. Výprava na ten matčin není pro Saskii pouze návratem ke kořenům, nýbrž způsobem, jak znovu najít sama sebe. Když v lůně zdejší úchvatné přírody z dochovaných střípků skládá pohnutý obraz minulosti, poznává, že jí odkaz v závěti napověděl správně – i my máme křídla. Jen na nich se můžeme konečně rozletět a zároveň dopřát volnost všem blízkým.