Miss exitus

Miss exitus? Něco jako Slečna smrt? Ne, jako Soutěž krásy mrtvých.

Je Štědrý den a hospicové pracovnici Emě umírá klientka a zároveň dávná rodinná přítelkyně. Bylo by to těžké, i kdyby se neotevřely brány starých křivd, ale jak se během jediného dne odkrývá, mnoho věcí je ve skutečnosti úplně jinak. I očekávaná smrt staré ženy je taková. Ale dostaví se dřív ta přirozená, nebo násilná? A která přinese víc bolesti? Ostatně ani 24. prosince ve skutečnosti není. V tomto dni se už může stát naprosto všechno.

V novele Aleše Palána Miss exitus se nestřílí, napětí zde ale rozhodně nechybí. I na tu soutěž krásy mrtvých dojde... Neschází zde ani naděje, je ovšem zatraceně těžké ji najít. A obhájit si ji – zejména sám před sebou. Lhát se totiž nemá, budiž, ale platí to i tehdy, když lež nikomu neublíží a jinému naopak pomůže?

Ema, pracovnice domácího hospicu, který poskytuje péči umírajícím klientům v jejich domovech, zažívá během jediného dne několik zásadních životních zvratů. Po rozchodu se svým přítelem míří neplánovaně k umírající klientce paní Neomytkové a jejímu psychicky labilnímu synu Boriso­vi. Stará paní není jen pacientka, ale zná také tajemství propojující obě rodiny, které Emě až doposud zůstávalo skryté. Mladou ženu zaměstnává nejen starost o umírající, v patách je jí neustále studentka Zuzana, která si jako místo svého studijního projektu vybrala právě domácí hospic a jeho klienty. Ani Boris není Emě v péči o matku nápomocný, zvlášť když odejde z domu, a místo něj se přede dveřmi objeví policie…

Aleš Palán citlivě zachycuje situace kolem odchodu nevyléčitelně nemocného člověka, poutavě a do hloubky odkrývá psychiku ženy procházející náročným životním obdobím a zároveň vedle existenciálních problémů odkrývá i ty celospolečenské, jako je dědictví komunismu či privatizace a „podnikání“ v devadesátých letech.